Zahoďte obilné granule! Kupte kočce pořádný flák masa.

Článek, který nám vyšel v LIDOVÝCH NOVINÁCH.

Vraťme kočkám maso a psům kosti, vyzývají chovatelé. Poté, co si prošel změnami lidský jídelníček, začínají se zajímat i o ten zvířecí. Cukrovka nebo srdeční choroby už totiž trápí i domácí mazlíčky. Sílí názor, že v jejich miskách by se mělo objevovat víc zdravých přírodních surovin.

Krmit kočku jen granulemi? To je jako postavit svůj jídelníček na instantních polévkách. Něco takového by člověk taky těžko přežil ve zdraví, říká chovatelka mainských mývalích koček Adéla Kroupová, zatímco krájí čerstvá krůtí prsa. Samozřejmě ne pro sebe, ale pro své miláčky.

Do misek správných masožravců podle ní patří spíš pořádný kus steaku, hovězí srdce nebo kuře. Ideálně ve své nejpřirozenější podobě, tedy syrové. „Pro vylepšení můžete přidat mořskou řasu kelpu, pivovarské kvasnice nebo bylinky,“ popisuje, jak má vypadat správná večeře. Čím by se kočičí žaludky naopak plnit neměly, je podle ní kukuřice, obilí nebo masokostní moučka – tedy suroviny, na kterých stojí mnoho klasických extrudovaných granulí. „To zvířeti jenom uškodí. Kočky přece nejsou slepice,“ kroutí hlavou Adéla, která založila facebookovou skupinu Můj život s kočkou.

 

Návrat k přírodě

 Chovatelka vzácného plemene je jednou z propagátorek nového trendu ve stravování domácích mazlíčků. Říká se mu raw meat diet neboli krmení syrovou stravou a jde v něm hlavně o návrat k původní přirozené stravě zvířete. Svoje kočky krmí výhradně svalovinou, kostmi a vnitřnostmi. „Pokud musím z jakéhokoliv důvodu sáhnout po průmyslově vyrobené potravě, koupím jim kvalitní masové konzervy nebo granule lisované zastudena,“ říká.

 Díky tomu se její kočky zbavily celé řady problémů – už nemají nadváhu a jsou celkově aktivnější. „Taky jim skončily záněty uší, což je jeden z typických příznaků potravinové alergie,“ popisuje chovatelka.

 Podobnou cestou jako ona se vydávají tisíce dalších lidí. Svědčí o tom i čísla společnosti GfK, která se zabývá vývojem trhu a veřejného mínění. Z jejího posledního průzkumu mezi českými chovateli vyplynulo, že dříve oblíbené suché krmivo už nekupuje dokonce pětina spotřebitelů. Dalších 12 procent sice uvedlo, že granule stále používají, snaží se ale vybírat alespoň ty kvalitnější -tedy bez kukuřice a obilí.

 „Domácí mazlíčci se stali rovnocennými členy domácnosti a lidé jim chtějí dopřát zdravou stravu stejně jako sobě,“ komentuje zjištění Pushan Tagore ze společnosti GfK. Ještě před pár lety vypadalo všechno jinak. Levné extrudované granule zažívaly boom a lidé za ně utráceli miliardy. „Jen od roku 2011 do roku 2015 stoupla výroba granulí v Česku o třetinu – na celkových 204,5 tisíce tun,“ uvedlo ve své zprávě ministerstvo financí.

 

Soud o granule

Jenomže pak přišel zlom – série několika soudních řízení, kterou odstartoval kalifornský chovatel Fank Lucido. Důvod: jeho dva psi prý onemocněli kvůli extrudovaným granulím. Další dokonce zemřel. Frank svůj spor nad nadnárodním gigantem vyhrál a firma ho musela odškodnit. Stejně jako tisíce dalších majitelů nemocných a usmrcených psů. Stálo ji to šest milionů dolarů.

Americký úřad pro kontrolu léčiv zároveň potvrdil, že psí žrádlo a pamlsky mohou skutečně zabíjet – úředníci napočítali více než tisícovku úmrtí zvířat. Dalších pět tisíc psů se muselo potýkat se závažnou chorobou: alergií, vnitřním krvácením, dysfunkcí a selháním ledvin, močovými kameny nebo selháním jater.

Kočkaře zase zvedla ze židle kniha s názvem Kočky by kupovaly myši. Zaujala je hlavně proto, že se její vydání snažil soudní cestou zastavit jeden z výrobců zvířecího krmiva. Autor Hans-Ulrich Grimm v ní totiž barvitě popisuje, co všechno končí v kotli na výrobu hojně využívané masokostní moučky: že se do ní semelou nejenom maso a vnitřnosti uhynulých zvířat, ale také pařáty, zobáky, peří či zbytky plastových obalů ze zkažených lidských potravin.

Tedy vlastně cokoliv. „Před několika lety jsem viděla video na internetu, kde se mrtvé zvíře v igelitovém pytli přimíchalo mezi suroviny, rozmixovalo a za pár minut vylezlo jako pěkná granule určená k dalšímu použití,“ popisuje další chovatelka Soňa Frühaufová. Sama proto byla zvědavá, jak taková výroba vypadá. Jako zootechnik se nechala v jednom z provozů zaměstnat. „Nakonec musím říct, že to, co jsem viděla na videu, se v podmínkách Evropské unie neděje,“ říká. To ale podle ní neznamená, že je všechno v halách na krmivo růžové. Existují sice přísné směrnice amerických organizací AAFCO a NRC nebo evropské FEDIAF, které podmínky upravují, jestli je ale někdo dodržuje, už se podle ní příliš nekontroluje. Řada výrobců se navíc řídí praktickým pravidlem: co není zakázáno, je dovoleno.

„Na obalech se sice často dočtete, že jsou granule konzervovány přírodně, rozbory v nich nakonec najdou syntetické konzervanty – a to i celkem vysoký obsah,“ vysvětluje specialistka na výživu. Výrobce se totiž podle ní musí vyjadřovat jen k těm ingrediencím, které ve svém provozu sám uvařil. Pokud do kotle přidává cokoliv, co už předtím jen nakoupil v polotovaru od jiného dodavatele, nemusí se podle Frühaufové složením vůbec zabývat. Masokostní moučka, kterou výrobci většinou jen nakupují, bývá chemicky upravená často.

 

Vlastní receptura

 Stále víc chovatelů se proto uchyluje k různým alternativám. Někteří z nich už dokonce zašli tak daleko, že si vyrábějí kompletní trvanlivé krmivo sami. To je třeba případ pejskaře Jiřího Švihálka. „Všechno to začalo jednoduše: při jedné z procházek se mi přiotrávil pes. Snědl zřejmě nějakého zkaženého hlodavce,“ vzpomíná Švihálek. Veterináři ho sice dostali z nejhorších problémů, střeva ale zůstala poškozená. Labrador živořil, trpěl těžkými průjmy a nechutenstvím. Ubíral na váze.

„Z klasických granulí se mu dělalo špatně, jeho poškozený trávicí systém jen zbytečně zatěžovaly svým nevhodným složením. Syrové maso sice vždy s chutí spolykal, strávit už ho ale nestačil. Vydrželo v něm sotva pár minut. Byli jsme zoufalí. To, co jsme potřebovali, nikdo nevyráběl,“ popisuje Švihálek. Chovatel, který se do té doby živil jako hoteliér a gastronom, se proto rozhodl pro experiment: začal pejskovi připravovat jídlo sám. Vymyslel speciální recepturu, díky které se pes nakonec zmátořil.

Chovatel začal u jednoduchých jogurtů, kterými psovi srovnal trávení a imunitu. Postupně přidával i sušený BARF. Většina chovatelů ví, co se pod tímto termínem skrývá, takže jen upřesnění pro méně znalé. Jde o bones and raw food diet, tedy menu postavené na syrovém mase, kostech, zelenině, vnitřnostech či ovoci. „Nakonec vzniklo něco jako granule, ale bez obilí a sóji, jen z celých kousků syrového sušeného masa,“ popisuje. Granule pak vylisoval – aby se z nich neztratily ty nejcennější živiny. Vznikl úplně nový trend – granule lisované zastudena.

Mimochodem právě výše zmíněná dieta BARF je dnes jeden z nejpopulárnějších trendů ve zvířecí výživě. I když možná jde o příslovečný objev Ameriky. Takto se totiž domácí čtyřnožci de facto stravovali ještě před pár desítkami let, kdy žádné granule ani konzervy na trhu nebyly. Jen dnes se na to jde více „vědecky“ a na internetu naleznete celé „kuchařky“ s ukázkami receptur a vyváženého jídelníčku na měsíc dopředu.

 

Lidské choroby trápí zvířata

Veterináři zájem lidí o stravování zvířat vítají. „Je pravda, že celá řada průmyslových krmiv je svým složením pro zvířata skutečně nevhodná, protože obsahuje příliš mnoho levných rostlinných produktů na úkor kvalitních živočišných surovin,“ přiznává například odbornice z Ústavu výživy zvířat Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně Eva Štercová. Zvířata se pak potýkají s vážnými zdravotními problémy.

Třeba kočkám, které přežívají hlavně na granulích s kukuřicí či obilím, hrozí cukrovka nebo srdeční choroby. „S obilovinami, brambory či luštěninami totiž přijímají příliš mnoho sacharidů, se kterými si ale jejich metabolismus neporadí,“ vysvětluje odbornice. Většina cukrů se tak nakonec uloží bez užitku do podkožního tuku. A příliš tlusté zvíře čeká podobný osud jako příliš obézního člověka – tedy hlavně srdeční choroby a cukrovka.

Dalším kočkám zase mohou selhat ledviny. Kočka totiž kdysi žila na poušti a většinu vody si brala z kořisti. Z masa načerpala dokonce tři čtvrtiny všech potřebných tekutin. „Pokud je najednou krmená hlavně suchým krmivem, dostane do sebe jenom poloviční množství vody, i když dostatečně pije,“ upozorňuje veterinářka. Výsledkem je zvýšená koncentrace moči, což vede ke vzniku močových kamenů a chorobám močových cest.

U psů zase může stát nevhodná strava za alergie, vnitřní krvácení, bolesti žaludku, dehydrataci nebo jaterní a ledvinové selhání. „Je pravda, že civilizačních chorob domácích mazlíčků přibývá. Jen za posledních pětadvacet let vzrostly počty psů s cukrovkou dokonce 2,5krát – v současnosti trpí touto nemocí až čtyři procenta psů,“ říká také profesor Kliniky chorob psů a koček při brněnské Veterinární a farmaceutické univerzitě Miroslav Svoboda. Raketově podle něj přibývá i pacientů s alergií a rakovinou. Kočky podle něj trpí cukrovkou zhruba ve dvou procentech.

Astronomickým tempem proto rostou i výdaje za veterinární péči. Podle Českého statistického úřadu nabobtnal účet za veterinární služby od roku 2009 do roku 2015 o více než čtvrtinu – lidé za ně vydali asi dvě miliardy korun. Pokud se k tomu připočtou i tržby obchodníků s krmivy či zvířecími potřebami, vyjde suma kolem 12 miliard korun.

„Všechno ale nemusí způsobit jen nevhodná strava, zvířata také žijí nesrovnatelně déle,“ podotýká profesor Svoboda. Pes se dnes podle něj dožívá v průměru dvanáct a půl roku, kočičí život bývá ještě o dva roky delší. „Což se na jejich zdravotním stavu samozřejmě odráží,“ doplňuje veterinář. Lidé by proto měli u svých mazlíčků stejně jako u sebe myslet kromě kvalitní stravy také na dostatek zábavy a zdravého pohybu.

 

Velmoc chovatelů

Česko patří k chovatelským velmocem – podle posledních průzkumů z roku 2015 měla nějakého domácího mazlíčka více než polovina českých domácností. „Asi čtvrtina lidí vlastnila psa – to znamená, že tady žilo asi 1,2 milionu psů. Kočku si pořídila necelá pětina obyvatel, což je přibližně 800 tisíc lidí,“ řekla mluvčí Českého statistického úřadu Petra Báčová.

Třeba jen u pražského magistrátu je evidováno více než sto tisíc psů – a to se nejedná o přesné číslo, protože ne každý chovatel má svého psa evidovaného.

Zdroj:  Lidové noviny  a www.lidovky.cz

(https://relax.lidovky.cz/vratme-mazlickum-maso-a-kosti-granule-nejsou-zdrave-tvrdi-nekteri-chovatele-1sg-/domaci-mazlicci.aspx?c=A170930_181908_domaci-mazlicci_ele)

 

 




Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *