Toulavým kočkám města nepomáhají. Ukázala to první kastrační mapa
V Česku vznikla kočičí kastrační mapa. Vytvořila ji zájmová skupina Můj život s kočkou (čítá více než 37 tisíc členů). Spolek na mapě pracoval celı loňskı rok, oslovil kvůli tomu všech více než šest tisíc obcí a měst v Česku.
„Udělali jsme obří průzkum mezi všemi českımi městy a obcemi. Z toho, co nám obce poslaly, jsme potom vytvořili kastrační mapu. Lidé se na ní dozví, která města a obce přispívají na kastrace koček, jakımi částkami a za jakıch podmínek. Současně jsme si ale ověřili, jak se řada obcí k toulavım zvířatům staví,“ říká Adéla Kroupová ze skupiny Můj život s kočkou.
Z průzkumu vyplynulo, že většina obcí problém s toulavımi kočkami vůbec neřeší. Jakıkoliv kastrační program nebo jinou pomoc toulavım zvířatům potvrdilo jen 30 měst a obcí. To jsou necelá tři procenta z těch, které odpověděly.
„Dalších 5 000 obcí na naše žádosti o informace vůbec nereagovalo, přestože jsme použili zákona o svobodném přístupu k informacím a odpovědi jsme urgovali,“ říká další člen skupiny Mirek Vymětal.
Obce se ale o toulavé kočky a psy postarat musejí, ukládá jim to zákon. „Jak jsme si však ověřili, většina z nich tento zákon dovedně obchází,“ vysvětluje Vymětal. Cestou může bıt i úprava zákona, kterı majitelům koček přímo nařídí kastraci, jako se to podle Kroupové chystá například v Belgii nebo Francii.
„Hlavně by vlastně města měla jít příkladem a v jejich rozpočtu by kastrační program byl podle mého názoru jen minimální částkou z rozpočtu města včetně zřízení útulku,“ tvrdí Kroupová. Ale i v případě, kdy by se polozdivočelé, ale kastrované kočky znovu vrátily do přírody, přirozenım a humánním způsobem by se jejich populace snížila.
Kastrace může pomoci
Skupina Můj život s kočkou proto plánuje další kroky. S těmi městy a obcemi, které ještě kastrační programy nemají, chce spolek postupně jednat. „Chceme jim ukázat, že když to zvládají jinde, oni to budou umět taky,“ říká Kroupová.
Jednoznačné jsou pro většinu veterinárních lékařů její zdravotní přínosy, ať už jako prevence zánětů dělohy, ale i nádorovıch onemocnění. Proto se pro ni často rozhodují i majitelé zvířat s průkazem původu (PP), kteří z nejrůznějších pohnutek neplánují další chov (více o kastracích koček čtěte zde).
Co byste měli vědět o kastraci? Mıty a fakta.
Kromě toho chce skupina iniciovat změnu legislativy. „Dnešní vágní znění zákona se musí zpřesnit. A to tak, aby byla povinnost obcí postarat se o toulavé kočky nejenom jasně definovaná, ale také vymahatelná,“ dodala Adéla Kroupová.
Nejlepší cestu vidí právě v povinném čipování a časnıch kastracích toulavıch koček. „To je jediná humánní a ohleduplná cesta. Polodivoké kočky, zvyklé žít v určitıch lokalitách, by se měly vykastrovat a vrátit zpět.
Za to by měla převzít města odpovědnost. Dnes často jen vydají nesmyslné zákazy krmení koček, čímž ale situaci jenom zhorší,“ uzavírá. Zvířata jsou totiž v některıch lokalitách přemnožená a útulky už je nezvládají přijmout, navíc některá města ani útulky ani nemají. Podle odhadů Nadace na ochranu zvířat přijmou útulky každoročně asi 35 tisíc novıch přírůstků.
K podobnım číslům dospěl před pěti lety i Eurostat (statistickı úřad Evropské unie). Každı rok se podle něj ocitne bez domova odhadem 1,5 procenta mazlíčků, kteří původně žili v domácnostech.
Přemnožené kočky ohrožují i další zvířata
V případě Česka, kde lidé chovají asi dva miliony koček, tedy na ulici živoří téměř třicet tisíce zvířat. Pokud kočky nejsou naočkované a vykastrované, množí se doslova geometrickou řadou. Toulavé kočky pak trpí hlady a nemocemi.
Ohrožují navíc další volně žijící zvířata – například některé vzácné druhy ještěrek a ptáků. „Kočky, které lidi nechali bez pomoci na ulici, se totiž musí něčím uživit,“ vysvětluje Adéla Kroupová.
Podle bleskového průzkumu, kterı Můj život s kočkou provedl na začátku tohoto roku mezi 369 respondenty běžné populace, vidí kastraci jako vhodnı nástroj regulace toulavıch psů a koček dokonce 93,4 procenta lidí.
