Vážené poslankyně, vážení poslanci,

děkujeme Vám za to, že jste se rozhodli věnovat tak málo řešenému, přitom tolik palčivému problému – týrání zvířat a zvířecím množírnám.

Špinavý byznys množíren se ale netočí jen kolem pejsků, jeho obětí se stávají také kočky. Proto bychom Vás rádi požádali, abyste svou pozornost zaměřili i na tento problém.

Kočičí množírny se totiž vzhledem k povaze těchto zvířat podaří odhalit velmi zřídka. Kočičí utrpení je tak velmi tiché a bolestné.

Jiné země Evropy si přitom s množiteli dokázaly poradit. Například Belgie. Ta loni zavedla povinnou registraci naprosto všech koček na svém území. Unikátní registrační číslo a čip musejí mít všechna zvířata – nejenom ta z chovatelských stanic a útulků, ale také kočky všech zájmových chovů. Všechny kočky, které nejsou určeny a registrovány k chovu, současně musejí být do pěti měsíců věku ošetřeny veterinářem a vykastrovány. Registraci samozřejmě zajišťuje jedna jediná celostátní databanka.

Tím je o každou kočku dokonale postaráno. Pokud o zvíře postaráno není (kočka není registrovaná a nemá čip), považuje se za toulavou. V takovém případě péči o zvíře přebírá obec – nechá kočku ošetřit a vykastrovat. Funguje to. Například v malém belgickém městečku Lubbeek, který se rozkládá na 46,13 kilometrech čtverečních a ve kterém žije 14,5 tisíce obyvatel, loni vykastrovali 154 koček. Obecní rozpočet to stálo jen asi 70 tisíc korun. Obec tím ale získala kontrolu nejenom nad tím, že nikdo v obci neprovozuje špinavou „fabriku na koťata“, ale také nad stavem doposud přemnožené populace polodivokých koček.

Prosíme proto, pomozte od utrpení také českým kočkám. Nastavte v Česku stejná pravidla.

Pro zajímavost si Vám dovolujeme poslat výsledky průzkumu, který naše skupina provedla v loňském roce.

Děkujeme Vám!

S úctou

Lucie Košťálová
Můj život s kočkou

www.mujzivotskockou.cz
info@mujzivotskockou.cz

12 KOMENTÁŘE

  1. Můžu mít „rejpavý“ dotaz, ne proto, že bych chtěla prudit, ale že mě to fakt zajímá? To sice na papíře vypadá hezky, všechny nechovné kočky kastrované a všechny očipované, ale máte někdo z Belgie reálnou zkušenost? Já se totiž hodně, ale hooodně bojím toho, že po uvedení do reálu to „odnesou“ jen zodpovědní lidé a lumpům to bude nadále jedno. Asi jsem idealista, ale prostě věřím tomu, že soustavná osvěta přinese mnohem víc dobrého ovoce, než direktivní zákaz. Problém osvěty je v tom, že to chce trpělivost, která se momentálně moc nenosí.

    • Dobrý den, děkujeme za dotaz. Ano, jedna členka našeho spolku v Belgii několik let žije. Systém, o němž píšeme, tam skutečně funguje. Podle poslední novelizace zákona, která vešla v platnost v loňském roce, má každé zvíře zájmového chovu čip a je registrované. Bez unikátního registračního čísla ho nelze ani prodat, ani nabídnout přes inzertní server či ošetřit u veterináře. Pokud zvíře čip a registrační číslo nemá, považuje se za toulavé a péči o ně přebírá město či obec. Stává se vlastně obecním majetkem. Na náklady města je ošetřeno a vykastrováno. Tím je skutečně postaráno o každé zvířátko. Je to velmi účinný bič na množírny a pomoc se dostane i toulavým zvířatům, k nimž se nikdo nehlásí.

      Podobným směrem se ostatně vydala i Česká inspekce životního prostředí, když vypukl skandál s tygřími jatky. Inspektoři zahájili unikátní program, v rámci kterého sestavují ve spolupráci s dalšími zeměmi Evropy obří registr tygrů. Do toho zaznamenávají dokonce tygří DNA. Podle inspektorů by to mělo dalšímu nelegálnímu byznysu ideálně zabránit, nebo ho alespoň maximálně ztížit.

      Samozřejmě máte pravdu, že je potřeba také masivní osvěty. O to se ale Můj život s kočkou dlouhodobě snaží a nadále snažit bude. Čím víc se bude o problému mluvit, tím lépe. Doufáme, že naše snažení postupně přinese ovoce 🙂

      Ještě jednou děkujeme za zájem a přejeme báječný den!

    • Píše se o tom stále, ale výsledek tomu neodpovídá. A ta trpělivost. Myslíte : mluvit, mluvit a mluvit? A čekat, čekat a čekat? Kolik kočičího utrpení ještě uvidíme, než to lidé pochopí? A hlavně než slovo KASTRACE pochopí i všichni ve vládě.

  2. Souhlasím s výzvou, i kočičí populace nemá zanedbatelný počet a zaslouží si pozornost řešení problémů u zákonodárců

  3. Souhlasím s řešením podle vzoru Belgie. Problém týraných koček je velmi bolesný, byť by to bylo jen opomíjením odpovědného přístupu k nim. Neochota něco řešit ze strany úřadů je obrovská.

Napsat komentář: Můj život s kočkou Zrušit odpověď

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno